3. 10. 2011

Tahání vs. pukání

Mám dýmky dvojího druhu. Jedny - a je jich většina - jsou lacinější a jsou vybavené filtrem. To jsou dýmky-dělnice. Druhé jsou o poznání dražší - mám jich jenom pár - a jsou bez filtru. Jsou to dýmky-aristokratky. Z prvních můžu tahat, ale z druhých můžu jenom pukat. Takže se teď učím pukat z aristokratek. Odměnou za tu mimořádnou námahu, tedy spíše opatrnost, by měl být větší kuřácký požitek. Zkouším to; výrobci čističů, kterými dýmku občas protáhnu, a sirek, kterými dýmku opakovaně zapaluji, mě budou mít určitě rádi, protože obojího spotřebuji mnohem víc, než když kouřím dýmky-dělnice. Snažím se být maximálně opatrný, dopřávám si jen malé doušky dýmu, který - pravda - chutná o něco líp, než filtrovaný kouř. Ale je s tím práce. Třikrát pufnu a odložím dýmku. Chvíli počkám a zase - jde to pomalu, ale dýmka - na rozdíl ode mě - má času dost. Učím se být trpělivější.

Žádné komentáře:

Okomentovat