24. 6. 2012

Chvála balkonu

Začal jsem kouřit dýmku na balkoně. Začalo to vlastně jinak. Jak se udělalo hezky, koupil jsem na balkon dvě křesílka, abychom měli na čem sedět, a spokojeně tam vypil pár piv. Pak mě napadlo, vzít si tam i dýmku. Proč mě to jen nenapadlo dřív? Nevím. Nebylo kde sedět a přišlo mi to tak nějak potupné. A teď si to nemůžu vynachválit. Netrpělivě tlačím očima ručičky kuchyňských hodin směrem k osmé. Jakmile jdou děti spát, popadnu dýmku, něco k pití a vyrážím na večerní balkonovou dovolenou. Vzniklo to myslím v Německu nebo Rakousku, ale určitě to je mezinárodní záležitost. Lidi v létě neměli čas nebo peníze (nebo obojí), aby jezdili na drahé dovolené, tak zůstali doma a říkali, že mají „dovolenou na balkoně“. No a teď jsem to začal praktikovat taky, i když jenom po večerech. Ona je to fakt taková malá dovolená. Sedím, kouřím dýmku a dívám se na letiště nebo na Karpaty, kde vždycky večer začne blikat na nejvyšším vrcholu červené světlo – jako maják. Rád se dívám do dálky a v tomhle směru mám pěkný výhled. Přál bych si uvidět z okna Vysoké Tatry; je to jenom nějakých 300 kilometrů východním směrem, ale zatím se mi to nepodařilo. Kolem mě létají jiřičky, rorýsové a za soumraku netopýři. Jsem venku, ale vlastně doma. Balkon je velký vynález! (Zvlášť v době ekonomické krize.)