Obrat

Ale běda, jak jsem napsal poslední příspěvek, nastal obrat. Co jsem napsal, platilo v té chvíli, ale teď je všechno jinak. Zachutnaly mi dýmky-aristokratky. Dělnice mi najednou nestačí; připadají mi tak nějak obyčejné. Zvlášť jsem si oblíbil jednu dánskou krásku s cizokrajným jménem Hexagona, do které cpu MB Golden Blend, a jsem nadšený, jak se mi z ní dobře kouří. Musím na ni stále myslet a nejradši bych byl pořád jen s ní. Propustil bych na hodinu všechny dělnice a nechal si jen těch pár cizinek. Sbohem dělnice, sbohem rovnosti a francouzská revoluce: zdá se, že jsem ztracen a beznadějně zamilován do úplně jiných krásek.

Dýmka je jako žena

Do dýmky se chlap může i zamilovat. Nevěříte? Může po ní tak toužit, jako by to byla žena. Ale ne nadarmo bývá Amor zpodobněný se zavázanýma očima. Člověk vidí krásnou dýmku, zakouká se do ní – a chce ji mít. Jenže v tu chvíli nepřemýšlí, jestli je taky praktická a jestli se z ní bude dobře kouřit, když má kotel jako parní lokomotiva, nebo naopak měří třeba jen dvanáct centimetrů. Sám jsem se takhle několikrát napálil. A nešlo jenom o dýmky.

Taková „kráska“ si člověka dokáže pořádně ochočit. Nejednou se stane, že máte málo času. Ale přece nenecháte dýmku za několik tisíc nedokouřenou. Co když se urazí a příště se vám odmění příšernou chutí? Nebo zkysne? „Ne, to radši vydržím,“ řekne si nešťastný kuřák a věnuje jí svůj čas a energii. Z dýmky-služebnice se stala dýmka-panovnice. Když jste si s ní začali, měli jste ty nejlepší úmysly. Ale všechno se vyvinulo jinak. Proto se mně lépe kouří z obyčejných dýmek než z drahých krásek, které jsou příliš náročné.

Diktatura

Nadával jsem na ty Petersonky, že mi z nich nejde kouřit, i když za to nemůžou. Udělal jsem mezi svými "věrnými" dýmkami čistku a ty z nich, ze kterých mi opakovaně nejde kouřit, protože jsou problematické nebo třeba nadvrtané, jsem vyřadil. Žádné „rovnost, volnost, bratrství“. Nastoluji tvrdou diktaturu. Dýmky, které působí potíže, ať mi zmizí z očí, respektive ze stojánku. Půjdou do krabice, což je obdoba vyhnanství Ničirena na ostrov Sado. Tyhle dvě ještě můžou zůstat, protože minule se z nich kouřilo dobře, ale dobře vědí, že kvůli tomu, co prováděly v minulosti, mají namále. Jejich jediné štěstí je, že jsou pěkné. A krása je slabost (i diktátor je jenom člověk, že?) a někdy slouží jako omluva. Rozsudek: Na ostrov Sado putují tyto hříšnice: Stanwell - Hexagon (za příliš úzký a nekonečný kotel), BPK - Bent (za to, že je nadvrtaná a má úzký kotel), Peterson - Irish Whiskey (nadvrtaná), Chacom - Sanofiltre (smrdí, je stará a podle manželky má špatný původ - dárek od jiné ženy) a ještě jedna Petersonka z mořské pěny (má rozbitý spoj, je silně nalakovaná a vůbec – pěnovky nemám rád). Rozsudek je vynesen a nešťastné dýmky putují do vyhnanství, aby zpytovaly svědomí, proč mě tolik trápily. Možná jim někdy v budoucnosti (až mi bude ouvej) dám milost, ale po tom všem si zaslouží trest. Dneska jsem nesmlouvavý diktátor, který nemá slitování. Dýmky ve všech stojanech, třeste se!

Tahání vs. pukání

Mám dýmky dvojího druhu. Jedny - a je jich většina - jsou lacinější a jsou vybavené filtrem. To jsou dýmky-dělnice. Druhé jsou o poznání dražší - mám jich jenom pár - a jsou bez filtru. Jsou to dýmky-aristokratky. Z prvních můžu tahat, ale z druhých můžu jenom pukat. Takže se teď učím pukat z aristokratek. Odměnou za tu mimořádnou námahu, tedy spíše opatrnost, by měl být větší kuřácký požitek. Zkouším to; výrobci čističů, kterými dýmku občas protáhnu, a sirek, kterými dýmku opakovaně zapaluji, mě budou mít určitě rádi, protože obojího spotřebuji mnohem víc, než když kouřím dýmky-dělnice. Snažím se být maximálně opatrný, dopřávám si jen malé doušky dýmu, který - pravda - chutná o něco líp, než filtrovaný kouř. Ale je s tím práce. Třikrát pufnu a odložím dýmku. Chvíli počkám a zase - jde to pomalu, ale dýmka - na rozdíl ode mě - má času dost. Učím se být trpělivější.