9. 11. 2011

Sen o porcelánkách

Zdál se mi sen o dýmkách, které měly porcelánové hlavičky. Měl jsem dvě. Jako obvykle v mých snech, ani tyhle dýmky nevypadaly normálně (kdy už ve snu budu mít normální dýmku?!), protože to nebyly klasické porcelánky, spíše vypadaly jako porcelánový hrneček s troubelí (jako mám doma po dědovi hrneček Dukla). Chtěl jsem je zakuřovat, ale bál jsem se rozměrů kotle (hrneček vs. hlavička dýmky) - navíc jako by se porcelán dal zakouřit. Myslím, že to souvisí s tím, jak přemýšlím nad manželstvím dýmky a tabáku. Zda má jít o 100% věrnost (jedna dýmka - jeden tabák), nebo lze tolerovat občasnou nevěru (rozuměj občasnou záměnu tabáku podobné chuti), případně je možná naprostá svoboda (čemuž tak úplně nevěřím - aspoň ne u briérek). U porcelánek to bude asi jedno, u pěnovek asi částečně taky, ale já mám dýmky z vřesovce, který přece přejímá chuť tabáku... Jenže mě se zdálo o divných porcelánkách, tak jak to vlastně je? Tohle asi hned tak nerozmotám...

29. 10. 2011

Obrat

Ale běda, jak jsem napsal poslední příspěvek, nastal obrat. Co jsem napsal, platilo v té chvíli, ale teď je všechno jinak. Zachutnaly mi dýmky-aristokratky. Dělnice mi najednou nestačí; připadají mi tak nějak obyčejné. Zvlášť jsem si oblíbil jednu dánskou krásku s cizokrajným jménem Hexagona, do které cpu MB Golden Blend, a jsem nadšený, jak se mi z ní dobře kouří. Musím na ni stále myslet a nejradši bych byl pořád jen s ní. Propustil bych na hodinu všechny dělnice a nechal si jen těch pár cizinek. Sbohem dělnice, sbohem rovnosti a francouzská revoluce: zdá se, že jsem ztracen a beznadějně zamilován do úplně jiných krásek.

19. 10. 2011

Dýmka je jako žena

Do dýmky se chlap může i zamilovat. Nevěříte? Může po ní tak toužit, jako by to byla žena. Ale ne nadarmo bývá Amor zpodobněný se zavázanýma očima. Člověk vidí krásnou dýmku, zakouká se do ní – a chce ji mít. Jenže v tu chvíli nepřemýšlí, jestli je taky praktická a jestli se z ní bude dobře kouřit, když má kotel jako parní lokomotiva, nebo naopak měří třeba jen dvanáct centimetrů. Sám jsem se takhle několikrát napálil. A nešlo jenom o dýmky.

Taková „kráska“ si člověka dokáže pořádně ochočit. Nejednou se stane, že máte málo času. Ale přece nenecháte dýmku za několik tisíc nedokouřenou. Co když se urazí a příště se vám odmění příšernou chutí? Nebo zkysne? „Ne, to radši vydržím,“ řekne si nešťastný kuřák a věnuje jí svůj čas a energii. Z dýmky-služebnice se stala dýmka-panovnice. Když jste si s ní začali, měli jste ty nejlepší úmysly. Ale všechno se vyvinulo jinak. Proto se mně lépe kouří z obyčejných dýmek než z drahých krásek, které jsou příliš náročné.

13. 10. 2011

Diktatura

Nadával jsem na ty Petersonky, že mi z nich nejde kouřit, i když za to nemůžou. Udělal jsem mezi svými "věrnými" dýmkami čistku a ty z nich, ze kterých mi opakovaně nejde kouřit, protože jsou problematické nebo třeba nadvrtané, jsem vyřadil. Žádné „rovnost, volnost, bratrství“. Nastoluji tvrdou diktaturu. Dýmky, které působí potíže, ať mi zmizí z očí, respektive ze stojánku. Půjdou do krabice, což je obdoba vyhnanství Ničirena na ostrov Sado. Tyhle dvě ještě můžou zůstat, protože minule se z nich kouřilo dobře, ale dobře vědí, že kvůli tomu, co prováděly v minulosti, mají namále. Jejich jediné štěstí je, že jsou pěkné. A krása je slabost (i diktátor je jenom člověk, že?) a někdy slouží jako omluva. Rozsudek: Na ostrov Sado putují tyto hříšnice: Stanwell - Hexagon (za příliš úzký a nekonečný kotel), BPK - Bent (za to, že je nadvrtaná a má úzký kotel), Peterson - Irish Whiskey (nadvrtaná), Chacom - Sanofiltre (smrdí, je stará a podle manželky má špatný původ - dárek od jiné ženy) a ještě jedna Petersonka z mořské pěny (má rozbitý spoj, je silně nalakovaná a vůbec – pěnovky nemám rád). Rozsudek je vynesen a nešťastné dýmky putují do vyhnanství, aby zpytovaly svědomí, proč mě tolik trápily. Možná jim někdy v budoucnosti (až mi bude ouvej) dám milost, ale po tom všem si zaslouží trest. Dneska jsem nesmlouvavý diktátor, který nemá slitování. Dýmky ve všech stojanech, třeste se!

3. 10. 2011

Tahání vs. pukání

Mám dýmky dvojího druhu. Jedny - a je jich většina - jsou lacinější a jsou vybavené filtrem. To jsou dýmky-dělnice. Druhé jsou o poznání dražší - mám jich jenom pár - a jsou bez filtru. Jsou to dýmky-aristokratky. Z prvních můžu tahat, ale z druhých můžu jenom pukat. Takže se teď učím pukat z aristokratek. Odměnou za tu mimořádnou námahu, tedy spíše opatrnost, by měl být větší kuřácký požitek. Zkouším to; výrobci čističů, kterými dýmku občas protáhnu, a sirek, kterými dýmku opakovaně zapaluji, mě budou mít určitě rádi, protože obojího spotřebuji mnohem víc, než když kouřím dýmky-dělnice. Snažím se být maximálně opatrný, dopřávám si jen malé doušky dýmu, který - pravda - chutná o něco líp, než filtrovaný kouř. Ale je s tím práce. Třikrát pufnu a odložím dýmku. Chvíli počkám a zase - jde to pomalu, ale dýmka - na rozdíl ode mě - má času dost. Učím se být trpělivější.

23. 9. 2011

Vykouřit stojan

Ne, nebojte se. Nemám na mysli odříznout kus stojanu na dýmky, rozemlít jej a nějak potom nacpat do dýmky. Mám na mysli tohle: Brát postupně jednu dýmku za druhou podle toho, na kterou mám právě chuť. Po dokouření je rozebrané nechám někde ležet, aby pořádně vyschly. Postupně jich ve stojanech ubývá a nakonec zbyde jenom pár. Teď je tedy řada na nich. Většinou náročné aristokratky nebo jinak problematické dýmky. Nebo prostě měly minule smůlu, špatně jsem je nacpal, a teď jsou za trest dlouho na střídačce. Ale odpustím jim a zkusím je znovu zapálit. A teprve když si i z poslední zakouřím, vrátím je všechny do stojanu a můžu začít zase od začátku. Volnost, rovnost, bratrství (mezi dýmkami a jejich kuřáky) – nebo jak to je.

Teď mi napadlo, aby si to někdo nevykládal tak, že všechny dýmky vykouřím naráz. Probůh to ne! Vždyť za den stihnu tak jednu nebo dvě. Takže celý stojan, respektive všechny stojánky mi zaberou několik týdnů.

21. 9. 2011

Flake

Flake [flejk] neboli plátek je způsob řezání tabáku. Cituji z knihy M. Schulze „Život s dýmkou“: „Vzniká z perníkovitých plátků hydraulicky slisovaného tabáku, které jsou pak nařezány na proužky, z nichž se opět odřezávají plátky, které se svými rozměry hodí do malých vzduchotěsných dóz – a tak se i prodávají. Tento postup zaručuje dlouhodobé uchování aromatu i vlhkosti. Tabákové vločky (řekněme spíš plátky) se musí před nacpáním rozemnout a uvolnit.“
Napřed jsem zkoušel držet se návodu, který jsem si přečetl na webu firmy Mac Baren. Tam se doporučuje plátky několikrát ohnout, ale nerozmělňovat, a tak je nacpat do dýmky. Moudře radí jeden a půl plátku, což se mi zdálo na normální hlavičku dýmky málo. Vzal jsem tedy dva plátky, ohnul je podle návodu a nacpal. To jsem si dal! Zkusil jsem to ještě několikrát, ale vždy se stejným výsledkem. Lhostejno jak opatrně jsem kouřil, dýmka byla jak zalitá betonem, tabák hořel nevypočitatelně a ke konci jsem už fakt nemohl; byl to zkrátka očistec.
Takhle nařezaný tabák při hoření nabobtná, takže se dýmka nedala „utáhnout“. Ještě předtím se nedala zapálit. Nakonec se nedala dokouřit. Dva plátky byla koňská dávka, kterou jsem kouřil hrozně dlouho. Začátky s tímhle tabákem byly zkrátka krušné.
Potom jsem zkusil jeden plátek nejprve rozemnout a teprve potom nacpat do dýmky – a najednou šlo všechno dobře. Nakonec jsem dal nejdrobnější části, aby dýmka šla dobře zapálit. Odhořívala rovnoměrně, přiměřeným tempem a ani dokouření nebyl takový problém. Pomalu přicházím tomuhle tabáku na chuť, ale musel jsem nejprve projít „přijímačem“.

Dodatek po zhruba měsíci: flake hoří pomaleji než ready rubbed tabáky. Proto se hodí lépe do menších hlaviček, jinak zažijete „nekonečný příběh“. Nakonec tenhle druh tabáku vždycky před nacpáním rozdrobím a teprve potom lehce nacpu. Stejný tabák chutná z různých dýmek jinak, což souvisí s tím, co se v dýmce kouřilo před tím a možná i se samotnou dýmkou, jak umožní tabáku rozvinout chuť, ale to už se pouštím na tenký led.

Dodatek po 3 měsících: Zkusil jsem použít metodu stříhání plátku flake na čtverečky a zatím mi to přijde jako nejlepší způsob, jak flake nacpat! Napřed jsem to zavrhnul, ale znovu vidím, že než něco smetu ze stolu jako blbost, měl bych to napřed vyzkoušet.

Dýmka-dělnice

Mám rád dýmky-dělnice. Ptáte se, jaké to jsou? Jsou to ty obyčejné dýmky, ze kterých člověk kouří nejraději. Prostě ji popadnu ze stojánku bez velkého přemýšlení - ruka po ní sáhne automaticky. Spíš se musím brzdit, abych nebral stále tu samou. Vím, který tabák do ní nacpat. Není to žádný mimořádný tabák, je to takový tabák-chleba, na který jsem si zvykl, protože mám rád jeho obyčejnou chuť, dobře hoří a nezlobí. Mám taky dýmky-aristokratky, ale s těmi je potíž. S jednou jsem se vyfotil. Ostatně na focení jsou jako stvořené. Už když je beru do ruky, tak si nejsem jistý jak to dopadne. Vyžadují příliš pozornosti a péče. Když jim ji nedám, dokážou se i pomstít. Pak mám dýmky, které představují střední třídu. V Anglii by je ještě rozdělili na Upper Middle Class a Lower Middle Class. Kouřím z nich častěji než z aristokratek, ale když je nechám měsíc zahálet, vůbec mi nescházejí. Mají tu výhodu, že se dožívají nejdelšího věku. Dýmky-dělnice, které musejí těžce pracovat, odcházejí jako první. Už si nevzpomenu, kolik takových dýmek jsem vyhodil nebo někde nechal. Nechutnaly mi už - překouřily se. Měly ohryzaný náustek a byly levné nebo ne příliš drahé. Teď mi je líto, že jsem je vyhodil, ale to už se nedá vzít zpět. Hlava vždycky říká: Vem si aristokratku a nacpi do ní nějaký mimořádný tabák! Srdce říká: Vezmi si dělnici a nacpi ji obyčejným tabákem. Jestli, jako já, koukáte po aristokratkách, tak se mějte na pozoru. Střední třída je lepší, ale k srdci vám zvlášť nepřiroste. Jenom dýmky-dělnice vás budou věrně doprovázet. Tolik už vím, že dýmka by měla především sloužit.

6. 9. 2011

2. 9. 2011

Peterson: University Flake

Ono umět získat informaci - na internetu nebo někde jinde - o tom, co je nejlepší, ještě neznamená, že je to nejlepší také pro mě. Člověk může snadno přestřelit. Ve snaze být ten nejchytřejší můžu - i když mám dobré úmysly - nakonec dopadnout jako hlupák...

Budu se držet přirovnání ke karate, protože je mi nejbližší. Tedy tenhle tabák z dílny Petersona je podle mého taková kata Unsu. Tuhle katu by měli cvičit jenom držitelé vyšších černých pásů. Já se k tomu s největší pravděpodobností nikdy nedostanu. Pro nižší stupně to podle mého nemá cenu. Je pro ně přínosnější cvičit nižší katy. A stejně tak tenhle tabák je jen pro opravdové mistrovské kuřáky dýmky, kterým já rozhodně nejsem. Pustím-li se do něj, je to nerovný zápas, ve kterým nade mnou tabák zvítězí na celé čáře. (To byly začátky.)
Když si lámu hlavu nad tím, který tabák je nejlepší, což samotné je pošetilost, tak to nakonec zjistím, pokud tomu věnuji dostatek času, stejně jako vymyslím, která kata je opravdu vynikající a nejtěžší. Potom je ale otázka, jestli jsem taky tak dobrý, abych ji mohl cvičit, respektive - přepnu-li na tabák -, abych ten tabák dokázal s požitkem kouřit. (Začátky jsou těžké.)

Posunu-li to do obecné roviny, pak intelektuální řešení nějakého problému automaticky neznamená, že jsem schopen ho vyřešit i v praxi. Stokrát omílaná pravda. Získá-li intelekt určitý náskok, což se v dnešní době zahlcení informacemi stává poměrně často, jak to asi dopadne? V praxi se neosvědčí. Křehký intelektuální domek z karet neustojí nápor reality - a zákonitě se zboří.
No a to je celé: někteří (jako já) by měli raději cvičit katy Heian, a kouřit Original Choice od Mac Barena, který mimochodem vůbec není špatný. Spíš je vynikající (jen trochu monotónní, což dodávám až dodatečně). Tabák University Flake bych měl přenechat mistrům, kteří to s ním umějí. Anebo to zkoušet, ale nepřehnat množství a rozmělnit.

Dodatek po delší době: Potíž byla asi také v tom, že jsem ten tabák neuměl nacpat, respektive jsem vzal nesprávnou dýmku. Když jsem ho málo rozemnul a nacpal příliš těsně do dýmky s úzkou komorou, tak mi špatně hořel a stále zhasínal. Když jsem ho rozemnul víc a nacpal volněji do dýmky se standardní komorou (20x40 mm), tak hořel přímo ukázkově. Zatím je jeden plátek až až. Jednou jsi dole, jednou nahoře...

29. 8. 2011

ALFRED & CHRISTIAN PETERSEN: CALEDONIAN ORIGINAL NAVY CUT No. 499

Tenhle tabák jsem si kdysi - a je to už hodně dávno - koupil v Kroměříži, protože jsem chtěl zkusit jiný od téhle firmy. Ani jsem netušil, že řez je typu flake. Znal jsem zelený, který obsahoval Latakii, potom bílý, který byl spíš do likéru, pamatuji také červený, jehož chuť byla přímo královská, a tak jsem zkusil modrý.

Tenkrát jsem z něj byl zklamaný, a proto jsem ho odložil do krabice. (Rozuměj odložil do komory, kde krabice byla zastrčená hodně let.) Připadal mi, že nijak nechutná a také s nacpáváním bylo víc práce. Teď jsem ho z nedostatku jiného tabáku znovu otevřel - a pomalu krabičku dokuřuji. Zbývá tak na jednu dýmku. Ke svému velkému údivu jsem zjistil dvě věci: jednak už se nevyrábí, jednak pro spoustu kuřáků to byl oblíbený tabák, který se prý nedá nahradit.

No vida, já mám doma takové poklady a ani o tom nevím. Kouřím ho tedy s náležiou úctou, jak se na posledního mohykána sluší a patří. Howgh!

24. 8. 2011

Stále nové tabáky

Tenhle příspěvek bych zrovna tak mohl napsat do svého blogu o karate, který je zde: http://prazdneruce.blogspot.com/.

Jde mi o to, že než kupovat stále nové dýmky (stále hledat tu pravou), než zkoušet jeden tabák za druhým (a s žádným nebýt spokojený), chce to raději trochu trpělivosti. Zkusit si ten tabák v určité dýmce zapálit několikrát. Třeba byl jenom špatně nacpaný, příliš horce jsem kouřil apod. Podle mého je každý tabák v dnešní době více než dobrý - vlastně spíš výborný (špatné už se asi nevyplatí vyrábět) - pokud se dobře kouří. 

Je to jako když cvičím katy. Než skákat z jedné katy na druhou, je lepší věnovat více času jedné, protože jedině tak jde člověk víc do hloubky. Jedině tak je šance objevit něco nového. Kata Heian šódan je nekonečná propast, do které člověk zapadá hlouběji a hlouběji, čím déle ji cvičí. Stále objevuje něco nového. Naproti tomu povrchní seznámení s tabákem nebo katou přináší jen povrchní zážitky. Neplatí to samozřejmě pro všechny kuřáky a tabáky, ale to je moje zkušenost.

Jak se tak dívám, docela si protiřečím, viz můj předchozí příspěvek. Je to taková vnitřní odpověď na něj.

22. 8. 2011

Stanwell Zebrano Sandblast 109

Už je to tady, zase jsem se zakoukal do jedné dýmky s exotickým jménem Zebrano. Moc se mi líbí, tady je odkaz na její fotku:
http://www.etrafika.cz/detail/4990/dymky_stanwell_zebrano_sandblast/dymka_stanwell_zebrano_sandblast_109
Moc po ní toužím. Představuju si, jak ji objímám v ruce, jak mi leží na stole. O čem to vlastně píšu, Sigmunde? Nemám já to v té hlavně nějaké popletené?

6. 8. 2011

Peterson: Dublin

Výrobce: Peterson, Irsko
Označení: DUBLIN FILTER
Číslo: 120
Tuhle dýmku tvaru Dublin jsem našel nedávno u našich. Koupil jsem ji kdysi v irském Dublinu a protože měla tenhle náustek, nechal jsem si doma vyrobit jiný s klasickým zakončením. To jsem si ještě vymýšlel podobné zbytečnosti. Teď jsem našel i ten původní náustek (na fotce), který je nový. Vrátil jsem ho zpátky, dýmku opatrně vyčistil a teď mám staronovou dýmku, do které jsem nacpal tabák Old Dublin taky od Petersona. Prostě Dublin každým coulem.

11. 7. 2011

Nacpaná dýmka

Zdá se, že opravdu nezbývá, než tu dýmku vykouřit. Nedávno jsem si ji nacpal, ale pak se něco přihodilo, pak další věci a já se pořád neměl k tomu ji vykouřit. Dívala se na mě nacpaná smutně ze stojánku. Mezitím mi doma přestal jít internet, protože oblepují panelák izolací a já musel sundat anténu - a jaksi není, kam ji znovu připevnit. Mezitím se mi zdál sen, kdy jsem marně sháněl po trafikách, které byly v okolí mého prvního bydliště, když jsem byl malý (třeba v blízkosti mé školky), zase nějaký tabák. Tentokrát to byl Dunhillův Early Morning Pipe. Nemusím asi říkat, s jakým výsledkem. Vzbudil jsem se a vůbec nechápal, proč mi zase pronásleduje jiný Dunhillův tabák. Tak a už je toho trochu moc na jednou. Napřed vykouřím tu dýmku - to byl první rest v pořadí. Pak snad zkusím dát do provozu internet. Další je na řadě auto - to jsem vlastně ještě nenapsal. Kamarádka ženy potřebovala ráno půjčit auto, aby se dostala včas do ordinace, když jí vlastní auto ráno vypovědělo službu. Ani ne za hodinu mi volala, že píchla. Večer tedy auto přiveze s obutou rezervou a já mám aspoň nad čím přemýšlet. To bude ten třetí rest. Za předpokladu, že už se žádné další nebudou hromadit, by to mohlo být všechno.

Už si radši nebudu dopředu nacpávat dýmku, kterou potom nevykouřím, protože budu mít strach, co všechno z toho může vzniknout.

30. 4. 2011

Hledá se tabák Dunhill Standard Mixture Mild

Zdál se mi sen, jak si v obchodě kupuji dýmkový tabák. Vybral jsem si Dunhill Standard Mixture (Mild neměli, tak jsem si musel koupit Medium). Výběr měli - jak už to v mých snech bývá - malý a po otevření piksly jsem si nebyl jistý, jestli je to ten starý dobrý Dunhill, který jsem znal. Když dnes hledám na internetu, tak zjišťuji, že se ten tabák už neprodává. Proč já vždycky jdu za něčím, co už neexistuje? Co mi ten sen takhle zlobí, když se ten tabák už nedá sehnat? Určitě existují i jiné lehké latakiové směsi, po kterých bych se mohl poohlédnout. Mám spadeno na Petersonův Old Dublin. Ha! Možná, že tudy vede cesta...

7. 4. 2011

Dýmky z Proseče

Koupil jsem si tři staronové dýmky z Proseče u Skutče (http://www.bpkprosec.cz/). Staronové proto, že už jsem všechny tři kdysi měl, ale některé jsem ztratil a jednu asi vyhodil, když už mi nechutnala, protože jsem z ní kouřil nejvíc. Petersonku se člověk bojí zapálit, když si není jistý, že ji opravdu dokouří, ale Prosečku si zapálím s klidným svědomím, protože si kdyžtak koupím za rozumný peníz úplně stejnou - novou. Mám z nich radost, jako ze starých známých, které jsem léta neviděl, a najednou jsou tu zase se mnou. Protože se nejedná o drahé dýmky, nemám strach, když je nakuřuji, že je pokazím - prostě odpadají ty obavy, které člověk má u drahých věcí. Napadá mi, že tohle se netýká jenom dýmek. Abych se nedotknul majitelů drahých dýmek. Určitě jsou tací, kteří si koupí Petersonku nebo Dunhillku, a při nakuřování se jim kolena neklepou, ale já byl vždycky víc opatrnější, čím dražší dýmku jsem kouřil.