ALFRED & CHRISTIAN PETERSEN: CALEDONIAN ORIGINAL NAVY CUT No. 499

Tenhle tabák jsem si kdysi - a je to už hodně dávno - koupil v Kroměříži, protože jsem chtěl zkusit jiný od téhle firmy. Ani jsem netušil, že řez je typu flake. Znal jsem zelený, který obsahoval Latakii, potom bílý, který byl spíš do likéru, pamatuji také červený, jehož chuť byla přímo královská, a tak jsem zkusil modrý.

Tenkrát jsem z něj byl zklamaný, a proto jsem ho odložil do krabice. (Rozuměj odložil do komory, kde krabice byla zastrčená hodně let.) Připadal mi, že nijak nechutná a také s nacpáváním bylo víc práce. Teď jsem ho z nedostatku jiného tabáku znovu otevřel - a pomalu krabičku dokuřuji. Zbývá tak na jednu dýmku. Ke svému velkému údivu jsem zjistil dvě věci: jednak už se nevyrábí, jednak pro spoustu kuřáků to byl oblíbený tabák, který se prý nedá nahradit.

No vida, já mám doma takové poklady a ani o tom nevím. Kouřím ho tedy s náležiou úctou, jak se na posledního mohykána sluší a patří. Howgh!

Stále nové tabáky

Tenhle příspěvek bych zrovna tak mohl napsat do svého blogu o karate, který je zde: http://prazdneruce.blogspot.com/.

Jde mi o to, že než kupovat stále nové dýmky (stále hledat tu pravou), než zkoušet jeden tabák za druhým (a s žádným nebýt spokojený), chce to raději trochu trpělivosti. Zkusit si ten tabák v určité dýmce zapálit několikrát. Třeba byl jenom špatně nacpaný, příliš horce jsem kouřil apod. Podle mého je každý tabák v dnešní době více než dobrý - vlastně spíš výborný (špatné už se asi nevyplatí vyrábět) - pokud se dobře kouří. 

Je to jako když cvičím katy. Než skákat z jedné katy na druhou, je lepší věnovat více času jedné, protože jedině tak jde člověk víc do hloubky. Jedině tak je šance objevit něco nového. Kata Heian šódan je nekonečná propast, do které člověk zapadá hlouběji a hlouběji, čím déle ji cvičí. Stále objevuje něco nového. Naproti tomu povrchní seznámení s tabákem nebo katou přináší jen povrchní zážitky. Neplatí to samozřejmě pro všechny kuřáky a tabáky, ale to je moje zkušenost.

Jak se tak dívám, docela si protiřečím, viz můj předchozí příspěvek. Je to taková vnitřní odpověď na něj.

Stanwell Zebrano Sandblast 109

Už je to tady, zase jsem se zakoukal do jedné dýmky s exotickým jménem Zebrano. Moc se mi líbí, tady je odkaz na její fotku:
http://www.etrafika.cz/detail/4990/dymky_stanwell_zebrano_sandblast/dymka_stanwell_zebrano_sandblast_109
Moc po ní toužím. Představuju si, jak ji objímám v ruce, jak mi leží na stole. O čem to vlastně píšu, Sigmunde? Nemám já to v té hlavně nějaké popletené?

Peterson: Dublin

Výrobce: Peterson, Irsko
Označení: DUBLIN FILTER
Číslo: 120

Tuhle dýmku tvaru Dublin jsem našel nedávno u našich. Koupil jsem ji kdysi v irském Dublinu a protože měla tenhle náustek, nechal jsem si doma vyrobit jiný s klasickým zakončením. To jsem si ještě vymýšlel podobné zbytečnosti. Teď jsem našel i ten původní náustek (na fotce), který je nový. Vrátil jsem ho zpátky, dýmku opatrně vyčistil a teď mám staronovou dýmku, do které jsem nacpal tabák Old Dublin taky od Petersona. Prostě Dublin každým coulem.

Nacpaná dýmka

Zdá se, že opravdu nezbývá, než tu dýmku vykouřit. Nedávno jsem si ji nacpal, ale pak se něco přihodilo, pak další věci a já se pořád neměl k tomu ji vykouřit. Dívala se na mě nacpaná smutně ze stojánku. Mezitím mi doma přestal jít internet, protože oblepují panelák izolací a já musel sundat anténu - a jaksi není, kam ji znovu připevnit. Mezitím se mi zdál sen, kdy jsem marně sháněl po trafikách, které byly v okolí mého prvního bydliště, když jsem byl malý (třeba v blízkosti mé školky), zase nějaký tabák. Tentokrát to byl Dunhillův Early Morning Pipe. Nemusím asi říkat, s jakým výsledkem. Vzbudil jsem se a vůbec nechápal, proč mi zase pronásleduje jiný Dunhillův tabák. Tak a už je toho trochu moc na jednou. Napřed vykouřím tu dýmku - to byl první rest v pořadí. Pak snad zkusím dát do provozu internet. Další je na řadě auto - to jsem vlastně ještě nenapsal. Kamarádka ženy potřebovala ráno půjčit auto, aby se dostala včas do ordinace, když jí vlastní auto ráno vypovědělo službu. Ani ne za hodinu mi volala, že píchla. Večer tedy auto přiveze s obutou rezervou a já mám aspoň nad čím přemýšlet. To bude ten třetí rest. Za předpokladu, že už se žádné další nebudou hromadit, by to mohlo být všechno.

Už si radši nebudu dopředu nacpávat dýmku, kterou potom nevykouřím, protože budu mít strach, co všechno z toho může vzniknout.

Hledá se tabák Dunhill Standard Mixture Mild

Zdál se mi sen, jak si v obchodě kupuji dýmkový tabák. Vybral jsem si Dunhill Standard Mixture (Mild neměli, tak jsem si musel koupit Medium). Výběr měli - jak už to v mých snech bývá - malý a po otevření piksly jsem si nebyl jistý, jestli je to ten starý dobrý Dunhill, který jsem znal. Když dnes hledám na internetu, tak zjišťuji, že se ten tabák už neprodává. Proč já vždycky jdu za něčím, co už neexistuje? Co mi ten sen takhle zlobí, když se ten tabák už nedá sehnat? Určitě existují i jiné lehké latakiové směsi, po kterých bych se mohl poohlédnout. Mám spadeno na Petersonův Old Dublin. Ha! Možná, že tudy vede cesta...

Dýmky z Proseče

Koupil jsem si tři staronové dýmky z Proseče u Skutče (http://www.bpkprosec.cz/). Staronové proto, že už jsem všechny tři kdysi měl, ale některé jsem ztratil a jednu asi vyhodil, když už mi nechutnala, protože jsem z ní kouřil nejvíc. Petersonku se člověk bojí zapálit, když si není jistý, že ji opravdu dokouří, ale Prosečku si zapálím s klidným svědomím, protože si kdyžtak koupím za rozumný peníz úplně stejnou - novou. Mám z nich radost, jako ze starých známých, které jsem léta neviděl, a najednou jsou tu zase se mnou. Protože se nejedná o drahé dýmky, nemám strach, když je nakuřuji, že je pokazím - prostě odpadají ty obavy, které člověk má u drahých věcí. Napadá mi, že tohle se netýká jenom dýmek. Abych se nedotknul majitelů drahých dýmek. Určitě jsou tací, kteří si koupí Petersonku nebo Dunhillku, a při nakuřování se jim kolena neklepou, ale já byl vždycky víc opatrnější, čím dražší dýmku jsem kouřil.