Obchod na konci Stromovky

Včera jsem vykouřil dýmku tabáku Dunhill Standard Mixture. A v noci se mi zdálo o tabácích. Nějak jsem se dostal do svého „vysněného“ obchodu, který je ve snu vždycky na konci Stromovky. Musím projít Stromovkou až tam, kde začínají domy, a na jednom rohu je „můj“ obchod. Chodím tam hrozně rád, ale dostanu se tam málokdy. Měli otevřeno a já si chtěl koupit nějaký tabák (na novou dýmku jsem neměl). Napřed to vypadalo, že skoro žádné tabáky nemají. Byl jsem zklamaný, že zase ostrouhám, ale pak najednou odněkud přinesli kompletní sortiment tabáků Dunhill. Musel jsem ještě dát pozor na děti, aby nezůstaly na ulici bez dozoru, ale potom už mi nic nebránilo, abych si vybral nějaký tabák. Uvažoval jsem v tom snu, že si koupím buď MM 965, nebo London Mixture... Probudil jsem se spokojený.

Druhá chvála Balkánu

Při hledání tabákového svatého grálu jsem tak říkajíc za humny objevil další zajímavý kousek: je jím Stanislaw Balkan Latakia, tabák výborné smolné chuti, který se podle mého hodí do větších dýmek. Na českém paklíku je napsané, že se vyrábí v Dánsku. Latakiové směsi mě znovu chytly někdy na začátku prázdnin, když jsem si před tím nakoupil několik aromatiků, které teď vesele vysychají. Nic naplat; latakie stále vedou. Na nic jiného nemám chuť ani to nechci zkoušet. Pro jistotu zdůrazňuji, že mluvím o tabáku. Největší změna, kterou dělám, je, že jednu latakiovou směs vyměním za jinou a jednu bentku vystřídám jinou. Postupně jsem takhle „vyudil“ všechny bentky a ohlížím se po nějaké další. Ostatní tabáky nenápadně uklízím do krabice, abych je neměl na očích a pokud možno na ně zapomněl. Abych nezapomněl: do dýmek opatřených filtrovou komorou dávám 9mm balzový filtr. Dokud jsem střídal aromatické a latakiové směsi, nepozoroval jsem zásadní rozdíly v latakiových směsích. Prostě uzená chuť. Teprve při opakovaném střídání více druhů latakiových tabáků začínám vnímat, jak jsou jiné.

Počet dýmek

Když mám 1 dýmku a 1 tabák, jsem začátečník. To je ideální stav. Doporučuji postupně s rozmyslem přidávat další dýmky. Pokud možno co nejlepší.

*

Když mám 10 dýmek a 10 tabáků, dýmky jsou mým koníčkem. Mám občas starosti, protože mi nějaký tabák vysychá. Musím se o těch deset dýmek starat, což zabere trochu času. Doporučuji neměnit a vydržet, co nejdéle to půjde s tímhle počtem. Nebo pomalu a s rozmyslem přidávat oblíbené tvary nebo podobné tabáky.

*

Když mám 100 dýmek a hodně tabáků, jsem obchodník (pokud nejsou kouřené a tabák není načatý) nebo kominík (starat se o 100 kouřených dýmek a tak velký počet tabáků je práce na plný úvazek) nebo sběratel (nejde mi tolik o kouření, jako spíš o vytvoření sbírky) nebo... Harpagon.

Chvála Balkánu

Mám na mysli samozřejmě tabák. Kdysi to býval Balkan Sobranie. Černobílý paklík ukrýval vynikající směs, kterou jsem si rychle oblíbil. Mezitím se přestal vyrábět a už jen pár lidí u nás ho má. Měl bych snad dostat tak na jednu dýmku od kolegy dýmkaře. Je to jako cestování časem do historie. Ten tabák už není a nemůžete si ho zapálit. Ale když ho nějakým zázrakem trochu seženu, předpokládám, že mi to připomene doby, kdy jsem ho kouřil. A to je zhruba dvacet let! (Vzpomínání na mládí je neklamným znakem stáří.) Stalo se mi to podobně nedávno s MM 965, který se stále vyrábí, ale já ho třeba patnáct nebo dvacet let neochutnal. Ale jakmile ho zapálíte, tak si vzpomenete. To je zvláštní, jak si člověk dokáže pamatovat chutě! Ale zpátky k Balkánu: Našel jsem teď za něj důstojnou náhradu - Balkan Mixture od fy. Gawith Hoggarth a dá se sehnat i u nás. Samozřejmě, že je trochu jiný, ale chutná taky výborně. V letních vedrech mi chutnají právě latakiové směsi nejvíc. To je divné - a já si říkal, že se spíš hodí do chladnějšího počasí. Před začátkem léta jsem nakoupil nějaké aromatiky a nakonec jsem skončil u latakií. Jel bych na Balkán, podívat se, jestli tam mají tak dobrý tabák.

Chvála balkonu

Začal jsem kouřit dýmku na balkoně. Začalo to vlastně jinak. Jak se udělalo hezky, koupil jsem na balkon dvě křesílka, abychom měli na čem sedět, a spokojeně tam vypil pár piv. Pak mě napadlo, vzít si tam i dýmku. Proč mě to jen nenapadlo dřív? Nevím. Nebylo kde sedět a přišlo mi to tak nějak potupné. A teď si to nemůžu vynachválit. Netrpělivě tlačím očima ručičky kuchyňských hodin směrem k osmé. Jakmile jdou děti spát, popadnu dýmku, něco k pití a vyrážím na večerní balkonovou dovolenou. Vzniklo to myslím v Německu nebo Rakousku, ale určitě to je mezinárodní záležitost. Lidi v létě neměli čas nebo peníze (nebo obojí), aby jezdili na drahé dovolené, tak zůstali doma a říkali, že mají „dovolenou na balkoně“. No a teď jsem to začal praktikovat taky, i když jenom po večerech. Ona je to fakt taková malá dovolená. Sedím, kouřím dýmku a dívám se na letiště nebo na Karpaty, kde vždycky večer začne blikat na nejvyšším vrcholu červené světlo – jako maják. Rád se dívám do dálky a v tomhle směru mám pěkný výhled. Přál bych si uvidět z okna Vysoké Tatry; je to jenom nějakých 300 kilometrů východním směrem, ale zatím se mi to nepodařilo. Kolem mě létají jiřičky, rorýsové a za soumraku netopýři. Jsem venku, ale vlastně doma. Balkon je velký vynález! (Zvlášť v době ekonomické krize.)

Zen dýmek

Udělal jsem včera zvláštní věc: Měl jsem jen asi půl hodiny a nechtělo se mi přemýšlet, zda si dýmku nacpat jen napůl (a kterou), tak jsem vzal tu nejhorší dýmku, kterou mám. Je to opravdu Popelka, nebo spíš pramáti všech Popelek. Nemám ji nikde zapsanou, nemá jméno, prostě neexistuje. Asi nějaká Prosečka, na kterou jsem kdysi vzal brusný papír, a potom ji natřel včelím voskem. Ohryzaná, nekouřená snad deset let – hrůza. A tak jak byla, jsem vzal první tabák, který mi padl do ruky (MB Golden Blend), a velice ledabyle nacpal asi poloviční dávku. Zapálil jsem – a ono to chutnalo dobře. Odpadly obvyklé starosti a křeče ohledně nacpání, kouření a dokouření. Všechno mi bylo jedno, jenom jsem zapálil a kouřil, a když mě to přestalo bavit, respektive mi volala žena, že jdeme s dětmi ven, tak jsem to v klidu vysypal i s nedokouřeným tabákem, vyčistil jedním čističem – a bylo hotovo. Takhle si představuji, že se kouřilo dřív, a možná někdo takhle kouří i dnes. Nezastávám takový způsob kouření; taky rád vybírám dýmku i tabák. Nacpávám, jak bych pracoval s trhavinou – hlavně to proboha nepřecpat! Snažím se kouřit pečlivě a dokouřit až do konce, stresuju se, když mi to nejde atd. Ale tohle má taky něco do sebe. Sláva, ať žije jednoduchost, bez jakýchkoli předsudků, zábran a komplikací. Nechci už stavět zdi tam, kde žádné nejsou. Je dost jiných zdí, které za mě postavili jiní, jsem jimi vázán, a nemůžu je zbořit. Tak proč přidávat další? Něco ve mně mi neustále říká, co smím a co nesmím. Co mám a co nemám dělat. Případně co bych měl dělat a pak mi vyčítá, že to nedělám. Nejraději bych toho svého „rádce“ propustil na hodinu. Nechcete ho někdo se slevou, nebo rovnou zadarmo?

Děti se mě ráno ptají, jestli jsem si umyl ruce a vyčistil zuby. Celá rodina mi důrazně říká, že nemám strkat příborový nůž do pusy, když si mažu pomazánku na chleba. Dělám to taky ostatním? To musí být hrozné!

Dýmky 1., 2., 3. a 4. kategorie

Mám dýmky první, druhé, třetí a čtvrté kategorie. Nejraději kouřím z dýmek první kategorie, ale ty jsou jen čtyři, takže je často střídám s dýmkami druhé (6) a ovšem i třetí (6) kategorie. Nepoužívám vlastně jen tři dýmky čtvrté kategorie – shodou okolností jsou to všechno Chacomky. Jedna stojí proto, že do ní nemám tabák UF, který jsem z ní kouřil. Druhá stojí proto, že je na latakie, na kterou mám hodně lepších dýmek v předchozích třech kategoriích, a poslední je dýmka, kterou jsem si brával do hospody a kouřil z ní taky UF, ale teď vlastně nevím, co s ní. Počkat, dvě dýmky čtvrté kategorie jsem kdysi tátovi dal jako dárek, a zhruba před rokem, když jsem se k dýmkám vrátil, zatímco táta s tím přestal, mu je vzal na chatě – možná je to tím. Asi je budu muset vrátit – stejně je nepoužívám. A s tou poslední čtyřkou si nějak poradím. Když se na těch 19 dýmek dívám, jak přede mnou leží na stole, je mi jasné, že jich je víc, než kolik potřebuji. Je mi líto dýmek čtvrté kategorie, že je nepoužívám. Věci, které neslouží člověku, jsou takové smutné. Už to mám: vrátím ty dvě tátovi a tím si udělám místo na nové, které třeba potom ke mně přijdou. Protože nedá se pořád jenom přidávat, musí se také ubírat. Ale to chtění, to už není rozum, to je nějaká sběratelská posledlost, nebo co, protože ke kouření by mi stačilo sedm pořádných dýmek – a ostatní je úlet.

PS: Ty dvě se prý bojí a nechtějí zpátky na chatu; tady prý mají aspoň šanci, že třeba jednou za měsíc si z nich zakouřím, ale tam by byly odsouzené leda k zaprášení. Každý chce mít šanci, nějakou naději a nechce ji ztratit. Dobrá, tedy zůstanete se mnou. Stejně jde jen o to, abych si vás nějak poskládal ve své hlavě.

Filtr z balzy

Nedávno se mi zdálo, že jsem v obchodě pro modeláře někde v Praze (dřív  býval jeden takový velký obchod vedle OD Máj na Národní třídě) a chci si koupit balzové prkénko, ze kterého bych si mohl nakrájet balzové filtry. S novou dýmkou od Savinelliho jsem totiž dostal na vyzkoušení 4 ks balzových filtrů a jsem z nich nadšený - než jsem je spotřeboval. Balza nebrání tahu jako uhlíkové filtry a neubírá tabáku na chuti, ale pěkně vsákne vlhkost.

Za oknem aneb Přechodníková etuda

Za oknem taková slota a já nevím nic lepšího, než si zapálit další dýmku. Čekal jsem jaro, čekal jsem, že budu chodit běhat a cvičit na stadion. A zatím tohle! Kdo nemusí ven, nejde. Dokonce ani pejskaři nevytáhnou paty, a to už je co říct! Ráno, když jsem pozoroval vrány, jsem si přál, aby už byly pryč. Ale dobře věděly, že ještě mají zůstat. Zima ještě neřekla poslední slovo a její dvorní ptactvo se nemusí klidit jaru z cesty. Támhle přece jeden pejskař; ruce zabořené v kapsách, límec vyhrnutý až k bradě, venčí svého miláčka. Vyběhnuv před panelák, rychle projde navyklým způsobem po zasněžené trávě mezi stromy - a šup domů! A já tu sedím, nemaje nic lepšího na práci, hledím z okna a bafám. Copak, že ten tabák je dneska nějaký hořký; a já myslel, že už to přestalo.

Tabák Amphora

Zdálo se mi na dnešek, že jsem byl v obchodě, kde prodávali tabáky Amphora. Měli jich víc, dokonce i tu zelenou, červenou a světle modrou Amphoru - ta byla hodně lehká a rád na ni vzpomínám, když jsem ji kouřil na hausbótu našich na Slapech. Taky zlatá byla zajímavá, ale spíš to bylo tím místem a chvílí, kdy jsem je kouřil - to se nedá vrátit zpět. Obal nebyl úplně stejný, ale byla to Amphora! Nevím, proč právě tenhle tabák mi přišel do snu. Nepřemýšlel jsem nad ním, aspoň co si pamatuji, v poslední době. Dřív jsem nad tím uvažoval, obstarat si teď nějakou Amphoru a vyzkoušet, jestli ta zelená, červená, modrá a zlatá chutná tak, jak za mlada. Ale kde ty loňské sněhy jsou...

Obchod v cizině

Zdálo se mi, že jsem v nějaké cizí zemi - asi v Itálii nebo někde ve Skandinávii. Narazil jsem na obchod s dýmkami a tabákem. Na výloze jsou přilepené dvě cedulky: jeden tabák mají, druhý nemají. Ptám se na ten, co ho nemají, jestli je v něm latakie. Prodavač odpovídá, že ano. Vypadalo to na nějakou aromatičnější směs dánského typu s trochou latakie, i když vlastně nevím, proč si to myslím, když jsem ji neviděl. Ptal jsem se, jaké mají dýmky, ale neměl jsem dost peněz. Měl jsem jenom asi 50 eur, ale měli dýmku za 1 000 eur a já ji neviděl, protože byla schovaná v krabičce - stejně bych na ni neměl. Na další dýmky se už nedostalo a já odcházel z krámu - jako obvykle - s prázdnou.

Brebbia Rocciata (série 187) a Irish Flake

Zdálo se mi, že jsem ve své posteli ve starém bytě u našich (odstěhoval jsem se hned po VŠ), je noc a já tajně kouřím dýmku Brebbia, kterou jsem včera večer pracně čistil, vyškraboval karbon, leštil a všelijak jinak oživoval. Nemám na nové, tak vytahuji z krabic staré. Dýmka byla ve snu nacpaná tabákem Irish Flake, který jsem dostal letos k Vánocům. Napřed jsem v posteli vykouřil jednu cigaretu a potom dýmku a pochvaloval jsem si, že tenhle tabák není moc cítit, takže to nikdo ani nepozná. To jsou sny! Pokud si pamatuji, tak je to poprvé, co se mi zdá o dýmce reálných tvarů a rozměrů, a navíc o reálném tabáku, který jsem včera celkem náhodou do téhle dýmky nacpal. Proč zrovna tenhle, když je tak silný a chuti mírné? Původně jsem chtěl do ní nacpat nějaký viržinský tabák, rozumějte večer před tím snem, když jsem ji čistil, ale nakonec padla volba na IF. Sára se náhodou vzbudila, nechtěla spát, když viděla, jak čistím dýmku, vzala krabičku IF a chtěla, abych ho nacpal. Tak jsme ho nastříhali a společně nacpali. Tahle staronová dýmka má malou vadu na nástavci, který spojuje hlavičku s troubelí: je prasklý a drolí se (asi věkem), ale to zatím nebudu řešit. Snad časem najdu někoho, kdo by to mohl opravit. Brebbii Rocciatu jsem si koupil někdy před rokem 2000 a až teď ji znovu oživil.