Při hledání tabákového svatého grálu jsem tak říkajíc za humny objevil další zajímavý kousek: je jím Stanislaw Balkan Latakia, tabák výborné smolné chuti, který se podle mého hodí do větších dýmek. Na českém paklíku je napsané, že se vyrábí v Dánsku. Latakiové směsi mě znovu chytly někdy na začátku prázdnin, když jsem si před tím nakoupil několik aromatiků, které teď vesele vysychají. Nic naplat; latakie stále vedou. Na nic jiného nemám chuť ani to nechci zkoušet. Pro jistotu zdůrazňuji, že mluvím o tabáku. Největší změna, kterou dělám, je, že jednu latakiovou směs vyměním za jinou a jednu bentku vystřídám jinou. Postupně jsem takhle „vyudil“ všechny bentky a ohlížím se po nějaké další. Ostatní tabáky nenápadně uklízím do krabice, abych je neměl na očích a pokud možno na ně zapomněl. Abych nezapomněl: do dýmek opatřených filtrovou komorou dávám 9mm balzový filtr. Dokud jsem střídal aromatické a latakiové směsi, nepozoroval jsem zásadní rozdíly v latakiových směsích. Prostě uzená chuť. Teprve při opakovaném střídání více druhů latakiových tabáků začínám vnímat, jak jsou jiné.
Jsem na tom vlastně dost podobně, střídám už skoro jenom latakie. Mám všechny tabáky od Dunhilla, chybí pouze London Mixture, k nim si dám občas petersonský Old Dublin. Dřív jsem měl rád i Savinelli English Mixture, ale dnes už ho nekouřím, je v něm cítit mírná aromatizace. Stanislaw Balkan Latakia jsem ještě nezkoušel, třeba na to taky dojde.
OdpovědětVymazatKdyž chci změnu, místo latakie si dám Virginii od Rattray’s: Old Gowrie nebo Hala… Sláva latakii! :)