Za oknem taková slota a já nevím nic lepšího, než si zapálit další dýmku. Čekal jsem jaro, čekal jsem, že budu chodit běhat a cvičit na stadion. A zatím tohle! Kdo nemusí ven, nejde. Dokonce ani pejskaři nevytáhnou paty, a to už je co říct! Ráno, když jsem pozoroval vrány, jsem si přál, aby už byly pryč. Ale dobře věděly, že ještě mají zůstat. Zima ještě neřekla poslední slovo a její dvorní ptactvo se nemusí klidit jaru z cesty. Támhle přece jeden pejskař; ruce zabořené v kapsách, límec vyhrnutý až k bradě, venčí svého miláčka. Vyběhnuv před panelák, rychle projde navyklým způsobem po zasněžené trávě mezi stromy - a šup domů! A já tu sedím, nemaje nic lepšího na práci, hledím z okna a bafám. Copak, že ten tabák je dneska nějaký hořký; a já myslel, že už to přestalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat