Co jsem zjistil

Zjistil jsem, že mám víc dýmek než času na kouření. Taky jsem zjistil, že mi nejvíc chutnají anglické směsi, což nevylučuje, abych si občas nacpal něco jiného, třeba Erinmore nebo Troost. A ještě jsem zjistil, že nejlíp umím nacpat právě ty směsi - mixtures. Zjistil jsem, že ze starých dýmek, na kterých mi tolik nezáleží, protože mají různé drobné vady, se kouří stejně dobře jako z těch dokonalých. Zjistil jsem, a to je největší objev, že v životě nemůžu mít všechno.

Délka kouření

Zjišťuju, že mi vyhovuje dokouřit dýmku do hodiny nebo hodiny a půl. Co je delší, už mi nebaví. Dřív se mi stávalo, že jsem špatně nacpal flake, a potom se s tím mořil tři hodiny a déle. Dokouřit takovou dýmku, to není žádná radost, ale utrpení. Když je čas, můžu si po chvilce dát další dýmku. Jiní kuřáci zase rádi kouří dýmku tři hodiny a nic jim to nevadí. Ale všechno se časem mění a většinou když něco napíšu, za chvíli je to stejně jinak. Kdysi jsem tu psal, jak je dobré stříhat flake nůžkami. Ale právě při tomhle způsobu nacpávání snadno překročím dvě hodiny. Takže končím se stříháním tabáku – nůžky už leda na papír. Flake radši rozemnu v dlaních a nacpu metodou PeS. Chuť není tak výrazná jako u nůžek, ale doba hoření je podstatně kratší. Dýmka také tolik nezhasíná. Dají se tak nacpat i velké fajfky. Prostě do ní „natočím“ jen tolik tabáku, kolik potřebuji. A teď z jiného soudku: Víte, že oba vítězové prvního kola prezidentské volby kouří dýmku?