Deník kuřáka dýmky: 2026

Úvod

Někdy se mi zdá sen, že hledám ten pravý tabák, a pořád ho nemůžu najít. Nebo že si chci koupit novou dýmku, ale pořád nemají tu pravou nebo u sebe nemám dost peněz. Když konečně najdu správný obchod, mají zavřeno. Když už jsem v obchodě, dýmky jsou všechny nějaké divné nebo se na mě nedostane řada – až se z toho probudím. Dýmku jsem začal kouřit ve 22 letech. Viděl jsem to doma u táty a taky k nám chodil na návštěvu Viktor Růžička a strejda Tonda – oba nadšení kuřáci dýmek. První si dýmku nacpával kusem doutníku značky Kora, který odlomil, a druhý kouřil tabák Adria Classic. Kolem třicítky jsem s dýmkami přestal, protože jsem (konečně) začal mít i jiné zájmy, ale příležitostně jsem si zapálil cigaretu. Po čtyřicítce jsem si řekl, že bych se k dýmce mohl vrátit a nechat těch cigaret. Od roku 2006 jsem překladatel na volné noze, který - když není dost práce - maluje nebo kreslí, dále kuřák dýmky a cyklista (v tomhle pořadí). V roce 2022 jsem znovu začal chodit do Výtvarného atelieru v Kroměříži, který vede Vladimíra Hlavinková. A protože umělá inteligence překladatele postupně likviduje, pracuji teď v muzeu jako kustod. Teď jsem pro změnu účetní. Čím jsem starší, tím jsem si jistější, že ten vracející se sen o dýmkách je vlastně přesný obraz mého života.

Deník kuřáka dýmky

3. 5. 2026

Kuřák dýmky

28. 3. 2026

Vzpomínka na Aleše Veselého

19. 3. 2026

Kroměřížský salon 2026

15. 2. 2026

Odchod ze slonovinové věže

21. 1. 2026

Žena