Dýmky 1., 2., 3. a 4. kategorie

Mám dýmky první, druhé, třetí a čtvrté kategorie. Nejraději kouřím z dýmek první kategorie, ale ty jsou jen čtyři, takže je často střídám s dýmkami druhé (6) a ovšem i třetí (6) kategorie. Nepoužívám vlastně jen tři dýmky čtvrté kategorie – shodou okolností jsou to všechno Chacomky. Jedna stojí proto, že do ní nemám tabák UF, který jsem z ní kouřil. Druhá stojí proto, že je na latakie, na kterou mám hodně lepších dýmek v předchozích třech kategoriích, a poslední je dýmka, kterou jsem si brával do hospody a kouřil z ní taky UF, ale teď vlastně nevím, co s ní. Počkat, dvě dýmky čtvrté kategorie jsem kdysi tátovi dal jako dárek, a zhruba před rokem, když jsem se k dýmkám vrátil, zatímco táta s tím přestal, mu je vzal na chatě – možná je to tím. Asi je budu muset vrátit – stejně je nepoužívám. A s tou poslední čtyřkou si nějak poradím. Když se na těch 19 dýmek dívám, jak přede mnou leží na stole, je mi jasné, že jich je víc, než kolik potřebuji. Je mi líto dýmek čtvrté kategorie, že je nepoužívám. Věci, které neslouží člověku, jsou takové smutné. Už to mám: vrátím ty dvě tátovi a tím si udělám místo na nové, které třeba potom ke mně přijdou. Protože nedá se pořád jenom přidávat, musí se také ubírat. Ale to chtění, to už není rozum, to je nějaká sběratelská posledlost, nebo co, protože ke kouření by mi stačilo sedm pořádných dýmek – a ostatní je úlet.

PS: Ty dvě se prý bojí a nechtějí zpátky na chatu; tady prý mají aspoň šanci, že třeba jednou za měsíc si z nich zakouřím, ale tam by byly odsouzené leda k zaprášení. Každý chce mít šanci, nějakou naději a nechce ji ztratit. Dobrá, tedy zůstanete se mnou. Stejně jde jen o to, abych si vás nějak poskládal ve své hlavě.