Dýmky 1., 2., 3. a 4. kategorie

Mám dýmky první, druhé, třetí a čtvrté kategorie. Nejraději kouřím z dýmek první kategorie, ale ty jsou jen čtyři, takže je často střídám s dýmkami druhé (6) a ovšem i třetí (6) kategorie. Nepoužívám vlastně jen tři dýmky čtvrté kategorie – shodou okolností jsou to všechno Chacomky. Jedna stojí proto, že do ní nemám tabák UF, který jsem z ní kouřil. Druhá stojí proto, že je na latakie, na kterou mám hodně lepších dýmek v předchozích třech kategoriích, a poslední je dýmka, kterou jsem si brával do hospody a kouřil z ní taky UF, ale teď vlastně nevím, co s ní. Počkat, dvě dýmky čtvrté kategorie jsem kdysi tátovi dal jako dárek, a zhruba před rokem, když jsem se k dýmkám vrátil, zatímco táta s tím přestal, mu je vzal na chatě – možná je to tím. Asi je budu muset vrátit – stejně je nepoužívám. A s tou poslední čtyřkou si nějak poradím. Když se na těch 19 dýmek dívám, jak přede mnou leží na stole, je mi jasné, že jich je víc, než kolik potřebuji. Je mi líto dýmek čtvrté kategorie, že je nepoužívám. Věci, které neslouží člověku, jsou takové smutné. Už to mám: vrátím ty dvě tátovi a tím si udělám místo na nové, které třeba potom ke mně přijdou. Protože nedá se pořád jenom přidávat, musí se také ubírat. Ale to chtění, to už není rozum, to je nějaká sběratelská posledlost, nebo co, protože ke kouření by mi stačilo sedm pořádných dýmek – a ostatní je úlet.

PS: Ty dvě se prý bojí a nechtějí zpátky na chatu; tady prý mají aspoň šanci, že třeba jednou za měsíc si z nich zakouřím, ale tam by byly odsouzené leda k zaprášení. Každý chce mít šanci, nějakou naději a nechce ji ztratit. Dobrá, tedy zůstanete se mnou. Stejně jde jen o to, abych si vás nějak poskládal ve své hlavě.

Filtr z balzy

Nedávno se mi zdálo, že jsem v obchodě pro modeláře někde v Praze (dřív  býval jeden takový velký obchod vedle OD Máj na Národní třídě) a chci si koupit balzové prkénko, ze kterého bych si mohl nakrájet balzové filtry. S novou dýmkou od Savinelliho jsem totiž dostal na vyzkoušení 4 ks balzových filtrů a jsem z nich nadšený - než jsem je spotřeboval. Balza nebrání tahu jako uhlíkové filtry a neubírá tabáku na chuti, ale pěkně vsákne vlhkost.

Za oknem aneb Přechodníková etuda

Za oknem taková slota a já nevím nic lepšího, než si zapálit další dýmku. Čekal jsem jaro, čekal jsem, že budu chodit běhat a cvičit na stadion. A zatím tohle! Kdo nemusí ven, nejde. Dokonce ani pejskaři nevytáhnou paty, a to už je co říct! Ráno, když jsem pozoroval vrány, jsem si přál, aby už byly pryč. Ale dobře věděly, že ještě mají zůstat. Zima ještě neřekla poslední slovo a její dvorní ptactvo se nemusí klidit jaru z cesty. Támhle přece jeden pejskař; ruce zabořené v kapsách, límec vyhrnutý až k bradě, venčí svého miláčka. Vyběhnuv před panelák, rychle projde navyklým způsobem po zasněžené trávě mezi stromy - a šup domů! A já tu sedím, nemaje nic lepšího na práci, hledím z okna a bafám. Copak, že ten tabák je dneska nějaký hořký; a já myslel, že už to přestalo.

Tabák Amphora

Zdálo se mi na dnešek, že jsem byl v obchodě, kde prodávali tabáky Amphora. Měli jich víc, dokonce i tu zelenou, červenou a světle modrou Amphoru - ta byla hodně lehká a rád na ni vzpomínám, když jsem ji kouřil na hausbótu našich na Slapech. Taky zlatá byla zajímavá, ale spíš to bylo tím místem a chvílí, kdy jsem je kouřil - to se nedá vrátit zpět. Obal nebyl úplně stejný, ale byla to Amphora! Nevím, proč právě tenhle tabák mi přišel do snu. Nepřemýšlel jsem nad ním, aspoň co si pamatuji, v poslední době. Dřív jsem nad tím uvažoval, obstarat si teď nějakou Amphoru a vyzkoušet, jestli ta zelená, červená, modrá a zlatá chutná tak, jak za mlada. Ale kde ty loňské sněhy jsou...

Obchod v cizině

Zdálo se mi, že jsem v nějaké cizí zemi - asi v Itálii nebo někde ve Skandinávii. Narazil jsem na obchod s dýmkami a tabákem. Na výloze jsou přilepené dvě cedulky: jeden tabák mají, druhý nemají. Ptám se na ten, co ho nemají, jestli je v něm latakie. Prodavač odpovídá, že ano. Vypadalo to na nějakou aromatičnější směs dánského typu s trochou latakie, i když vlastně nevím, proč si to myslím, když jsem ji neviděl. Ptal jsem se, jaké mají dýmky, ale neměl jsem dost peněz. Měl jsem jenom asi 50 eur, ale měli dýmku za 1 000 eur a já ji neviděl, protože byla schovaná v krabičce - stejně bych na ni neměl. Na další dýmky se už nedostalo a já odcházel z krámu - jako obvykle - s prázdnou.

Brebbia Rocciata (série 187) a Irish Flake

Zdálo se mi, že jsem ve své posteli ve starém bytě u našich (odstěhoval jsem se hned po VŠ), je noc a já tajně kouřím dýmku Brebbia, kterou jsem včera večer pracně čistil, vyškraboval karbon, leštil a všelijak jinak oživoval. Nemám na nové, tak vytahuji z krabic staré. Dýmka byla ve snu nacpaná tabákem Irish Flake, který jsem dostal letos k Vánocům. Napřed jsem v posteli vykouřil jednu cigaretu a potom dýmku a pochvaloval jsem si, že tenhle tabák není moc cítit, takže to nikdo ani nepozná. To jsou sny! Pokud si pamatuji, tak je to poprvé, co se mi zdá o dýmce reálných tvarů a rozměrů, a navíc o reálném tabáku, který jsem včera celkem náhodou do téhle dýmky nacpal. Proč zrovna tenhle, když je tak silný a chuti mírné? Původně jsem chtěl do ní nacpat nějaký viržinský tabák, rozumějte večer před tím snem, když jsem ji čistil, ale nakonec padla volba na IF. Sára se náhodou vzbudila, nechtěla spát, když viděla, jak čistím dýmku, vzala krabičku IF a chtěla, abych ho nacpal. Tak jsme ho nastříhali a společně nacpali. Tahle staronová dýmka má malou vadu na nástavci, který spojuje hlavičku s troubelí: je prasklý a drolí se (asi věkem), ale to zatím nebudu řešit. Snad časem najdu někoho, kdo by to mohl opravit. Brebbii Rocciatu jsem si koupil někdy před rokem 2000 a až teď ji znovu oživil.

Sen o porcelánkách

Zdál se mi sen o dýmkách, které měly porcelánové hlavičky. Měl jsem dvě. Jako obvykle v mých snech, ani tyhle dýmky nevypadaly normálně (kdy už ve snu budu mít normální dýmku?!), protože to nebyly klasické porcelánky, spíše vypadaly jako porcelánový hrneček s troubelí (jako mám doma po dědovi hrneček Dukla). Chtěl jsem je zakuřovat, ale bál jsem se rozměrů kotle (hrneček vs. hlavička dýmky) - navíc jako by se porcelán dal zakouřit. Myslím, že to souvisí s tím, jak přemýšlím nad manželstvím dýmky a tabáku. Zda má jít o 100% věrnost (jedna dýmka - jeden tabák), nebo lze tolerovat občasnou nevěru (rozuměj občasnou záměnu tabáku podobné chuti), případně je možná naprostá svoboda (čemuž tak úplně nevěřím - aspoň ne u briérek). U porcelánek to bude asi jedno, u pěnovek asi částečně taky, ale já mám dýmky z vřesovce, který přece přejímá chuť tabáku... Jenže mě se zdálo o divných porcelánkách, tak jak to vlastně je? Tohle asi hned tak nerozmotám...