Zen dýmek

Udělal jsem včera zvláštní věc: Měl jsem jen asi půl hodiny a nechtělo se mi přemýšlet, zda si dýmku nacpat jen napůl (a kterou), tak jsem vzal tu nejhorší dýmku, kterou mám. Je to opravdu Popelka, nebo spíš pramáti všech Popelek. Nemám ji nikde zapsanou, nemá jméno, prostě neexistuje. Asi nějaká Prosečka, na kterou jsem kdysi vzal brusný papír, a potom ji natřel včelím voskem. Ohryzaná, nekouřená snad deset let – hrůza. A tak jak byla, jsem vzal první tabák, který mi padl do ruky (MB Golden Blend), a velice ledabyle nacpal asi poloviční dávku. Zapálil jsem – a ono to chutnalo dobře. Odpadly obvyklé starosti a křeče ohledně nacpání, kouření a dokouření. Všechno mi bylo jedno, jenom jsem zapálil a kouřil, a když mě to přestalo bavit, respektive mi volala žena, že jdeme s dětmi ven, tak jsem to v klidu vysypal i s nedokouřeným tabákem, vyčistil jedním čističem – a bylo hotovo. Takhle si představuji, že se kouřilo dřív, a možná někdo takhle kouří i dnes. Nezastávám takový způsob kouření; taky rád vybírám dýmku i tabák. Nacpávám, jak bych pracoval s trhavinou – hlavně to proboha nepřecpat! Snažím se kouřit pečlivě a dokouřit až do konce, stresuju se, když mi to nejde atd. Ale tohle má taky něco do sebe. Sláva, ať žije jednoduchost, bez jakýchkoli předsudků, zábran a komplikací. Nechci už stavět zdi tam, kde žádné nejsou. Je dost jiných zdí, které za mě postavili jiní, jsem jimi vázán, a nemůžu je zbořit. Tak proč přidávat další? Něco ve mně mi neustále říká, co smím a co nesmím. Co mám a co nemám dělat. Případně co bych měl dělat a pak mi vyčítá, že to nedělám. Nejraději bych toho svého „rádce“ propustil na hodinu. Nechcete ho někdo se slevou, nebo rovnou zadarmo?

Děti se mě ráno ptají, jestli jsem si umyl ruce a vyčistil zuby. Celá rodina mi důrazně říká, že nemám strkat příborový nůž do pusy, když si mažu pomazánku na chleba. Dělám to taky ostatním? To musí být hrozné!