Délka kouření

Zjišťuju, že mi vyhovuje dokouřit dýmku do hodiny nebo hodiny a půl. Co je delší, už mi nebaví. Dřív se mi stávalo, že jsem špatně nacpal flake, a potom se s tím mořil tři hodiny a déle. Dokouřit takovou dýmku, to není žádná radost, ale utrpení. Když je čas, můžu si po chvilce dát další dýmku. Jiní kuřáci zase rádi kouří dýmku tři hodiny a nic jim to nevadí. Ale všechno se časem mění a většinou když něco napíšu, za chvíli je to stejně jinak. Kdysi jsem tu psal, jak je dobré stříhat flake nůžkami. Ale právě při tomhle způsobu nacpávání snadno překročím dvě hodiny. Takže končím se stříháním tabáku – nůžky už leda na papír. Flake radši rozemnu v dlaních a nacpu metodou PeS. Chuť není tak výrazná jako u nůžek, ale doba hoření je podstatně kratší. Dýmka také tolik nezhasíná. Dají se tak nacpat i velké fajfky. Prostě do ní „natočím“ jen tolik tabáku, kolik potřebuji. A teď z jiného soudku: Víte, že oba vítězové prvního kola prezidentské volby kouří dýmku?

Obchod na konci Stromovky

Včera jsem vykouřil dýmku tabáku Dunhill Standard Mixture. A v noci se mi zdálo o tabácích. Nějak jsem se dostal do svého „vysněného“ obchodu, který je ve snu vždycky na konci Stromovky. Musím projít Stromovkou až tam, kde začínají domy, a na jednom rohu je „můj“ obchod. Chodím tam hrozně rád, ale dostanu se tam málokdy. Měli otevřeno a já si chtěl koupit nějaký tabák (na novou dýmku jsem neměl). Napřed to vypadalo, že skoro žádné tabáky nemají. Byl jsem zklamaný, že zase ostrouhám, ale pak najednou odněkud přinesli kompletní sortiment tabáků Dunhill. Musel jsem ještě dát pozor na děti, aby nezůstaly na ulici bez dozoru, ale potom už mi nic nebránilo, abych si vybral nějaký tabák. Uvažoval jsem v tom snu, že si koupím buď MM 965, nebo London Mixture... Probudil jsem se spokojený.

Druhá chvála Balkánu

Při hledání tabákového svatého grálu jsem tak říkajíc za humny objevil další zajímavý kousek: je jím Stanislaw Balkan Latakia, tabák výborné smolné chuti, který se podle mého hodí do větších dýmek. Na českém paklíku je napsané, že se vyrábí v Dánsku. Latakiové směsi mě znovu chytly někdy na začátku prázdnin, když jsem si před tím nakoupil několik aromatiků, které teď vesele vysychají. Nic naplat; latakie stále vedou. Na nic jiného nemám chuť ani to nechci zkoušet. Pro jistotu zdůrazňuji, že mluvím o tabáku. Největší změna, kterou dělám, je, že jednu latakiovou směs vyměním za jinou a jednu bentku vystřídám jinou. Postupně jsem takhle „vyudil“ všechny bentky a ohlížím se po nějaké další. Ostatní tabáky nenápadně uklízím do krabice, abych je neměl na očích a pokud možno na ně zapomněl. Abych nezapomněl: do dýmek opatřených filtrovou komorou dávám 9mm balzový filtr. Dokud jsem střídal aromatické a latakiové směsi, nepozoroval jsem zásadní rozdíly v latakiových směsích. Prostě uzená chuť. Teprve při opakovaném střídání více druhů latakiových tabáků začínám vnímat, jak jsou jiné.

Počet dýmek

Když mám 1 dýmku a 1 tabák, jsem začátečník. To je ideální stav. Doporučuji postupně s rozmyslem přidávat další dýmky. Pokud možno co nejlepší.

*

Když mám 10 dýmek a 10 tabáků, dýmky jsou mým koníčkem. Mám občas starosti, protože mi nějaký tabák vysychá. Musím se o těch deset dýmek starat, což zabere trochu času. Doporučuji neměnit a vydržet, co nejdéle to půjde s tímhle počtem. Nebo pomalu a s rozmyslem přidávat oblíbené tvary nebo podobné tabáky.

*

Když mám 100 dýmek a hodně tabáků, jsem obchodník (pokud nejsou kouřené a tabák není načatý) nebo kominík (starat se o 100 kouřených dýmek a tak velký počet tabáků je práce na plný úvazek) nebo sběratel (nejde mi tolik o kouření, jako spíš o vytvoření sbírky) nebo... Harpagon.

Chvála Balkánu

Mám na mysli samozřejmě tabák. Kdysi to býval Balkan Sobranie. Černobílý paklík ukrýval vynikající směs, kterou jsem si rychle oblíbil. Mezitím se přestal vyrábět a už jen pár lidí u nás ho má. Měl bych snad dostat tak na jednu dýmku od kolegy dýmkaře. Je to jako cestování časem do historie. Ten tabák už není a nemůžete si ho zapálit. Ale když ho nějakým zázrakem trochu seženu, předpokládám, že mi to připomene doby, kdy jsem ho kouřil. A to je zhruba dvacet let! (Vzpomínání na mládí je neklamným znakem stáří.) Stalo se mi to podobně nedávno s MM 965, který se stále vyrábí, ale já ho třeba patnáct nebo dvacet let neochutnal. Ale jakmile ho zapálíte, tak si vzpomenete. To je zvláštní, jak si člověk dokáže pamatovat chutě! Ale zpátky k Balkánu: Našel jsem teď za něj důstojnou náhradu - Balkan Mixture od fy. Gawith Hoggarth a dá se sehnat i u nás. Samozřejmě, že je trochu jiný, ale chutná taky výborně. V letních vedrech mi chutnají právě latakiové směsi nejvíc. To je divné - a já si říkal, že se spíš hodí do chladnějšího počasí. Před začátkem léta jsem nakoupil nějaké aromatiky a nakonec jsem skončil u latakií. Jel bych na Balkán, podívat se, jestli tam mají tak dobrý tabák.

Chvála balkonu

Začal jsem kouřit dýmku na balkoně. Začalo to vlastně jinak. Jak se udělalo hezky, koupil jsem na balkon dvě křesílka, abychom měli na čem sedět, a spokojeně tam vypil pár piv. Pak mě napadlo, vzít si tam i dýmku. Proč mě to jen nenapadlo dřív? Nevím. Nebylo kde sedět a přišlo mi to tak nějak potupné. A teď si to nemůžu vynachválit. Netrpělivě tlačím očima ručičky kuchyňských hodin směrem k osmé. Jakmile jdou děti spát, popadnu dýmku, něco k pití a vyrážím na večerní balkonovou dovolenou. Vzniklo to myslím v Německu nebo Rakousku, ale určitě to je mezinárodní záležitost. Lidi v létě neměli čas nebo peníze (nebo obojí), aby jezdili na drahé dovolené, tak zůstali doma a říkali, že mají „dovolenou na balkoně“. No a teď jsem to začal praktikovat taky, i když jenom po večerech. Ona je to fakt taková malá dovolená. Sedím, kouřím dýmku a dívám se na letiště nebo na Karpaty, kde vždycky večer začne blikat na nejvyšším vrcholu červené světlo – jako maják. Rád se dívám do dálky a v tomhle směru mám pěkný výhled. Přál bych si uvidět z okna Vysoké Tatry; je to jenom nějakých 300 kilometrů východním směrem, ale zatím se mi to nepodařilo. Kolem mě létají jiřičky, rorýsové a za soumraku netopýři. Jsem venku, ale vlastně doma. Balkon je velký vynález! (Zvlášť v době ekonomické krize.)

Zen dýmek

Udělal jsem včera zvláštní věc: Měl jsem jen asi půl hodiny a nechtělo se mi přemýšlet, zda si dýmku nacpat jen napůl (a kterou), tak jsem vzal tu nejhorší dýmku, kterou mám. Je to opravdu Popelka, nebo spíš pramáti všech Popelek. Nemám ji nikde zapsanou, nemá jméno, prostě neexistuje. Asi nějaká Prosečka, na kterou jsem kdysi vzal brusný papír, a potom ji natřel včelím voskem. Ohryzaná, nekouřená snad deset let – hrůza. A tak jak byla, jsem vzal první tabák, který mi padl do ruky (MB Golden Blend), a velice ledabyle nacpal asi poloviční dávku. Zapálil jsem – a ono to chutnalo dobře. Odpadly obvyklé starosti a křeče ohledně nacpání, kouření a dokouření. Všechno mi bylo jedno, jenom jsem zapálil a kouřil, a když mě to přestalo bavit, respektive mi volala žena, že jdeme s dětmi ven, tak jsem to v klidu vysypal i s nedokouřeným tabákem, vyčistil jedním čističem – a bylo hotovo. Takhle si představuji, že se kouřilo dřív, a možná někdo takhle kouří i dnes. Nezastávám takový způsob kouření; taky rád vybírám dýmku i tabák. Nacpávám, jak bych pracoval s trhavinou – hlavně to proboha nepřecpat! Snažím se kouřit pečlivě a dokouřit až do konce, stresuju se, když mi to nejde atd. Ale tohle má taky něco do sebe. Sláva, ať žije jednoduchost, bez jakýchkoli předsudků, zábran a komplikací. Nechci už stavět zdi tam, kde žádné nejsou. Je dost jiných zdí, které za mě postavili jiní, jsem jimi vázán, a nemůžu je zbořit. Tak proč přidávat další? Něco ve mně mi neustále říká, co smím a co nesmím. Co mám a co nemám dělat. Případně co bych měl dělat a pak mi vyčítá, že to nedělám. Nejraději bych toho svého „rádce“ propustil na hodinu. Nechcete ho někdo se slevou, nebo rovnou zadarmo?

Děti se mě ráno ptají, jestli jsem si umyl ruce a vyčistil zuby. Celá rodina mi důrazně říká, že nemám strkat příborový nůž do pusy, když si mažu pomazánku na chleba. Dělám to taky ostatním? To musí být hrozné!