Deník kuřáka dýmky: Plachetnice

Úvod

Někdy se mi zdá sen, že hledám ten pravý tabák, a pořád ho nemůžu najít. Nebo že si chci koupit novou dýmku, ale pořád nemají tu pravou nebo u sebe nemám dost peněz. Když konečně najdu správný obchod, mají zavřeno. Když už jsem v obchodě, dýmky jsou všechny nějaké divné nebo se na mě nedostane řada – až se z toho probudím. Dýmku jsem začal kouřit ve 22 letech. Viděl jsem to doma u táty a taky k nám chodil na návštěvu Viktor Růžička a strejda Tonda – oba nadšení kuřáci dýmek. První si dýmku nacpával kusem doutníku značky Kora, který odlomil, a druhý kouřil tabák Adria Classic. Kolem třicítky jsem s dýmkami přestal, protože jsem (konečně) začal mít i jiné zájmy, ale příležitostně jsem si zapálil cigaretu. Po čtyřicítce jsem si řekl, že bych se k dýmce mohl vrátit a nechat těch cigaret. Od roku 2006 jsem překladatel na volné noze, který - když není dost práce - maluje nebo kreslí, dále kuřák dýmky a cyklista (v tomhle pořadí). V roce 2022 jsem znovu začal chodit do Výtvarného atelieru v Kroměříži, který vede Vladimíra Hlavinková. A protože umělá inteligence překladatele postupně likviduje, pracuji teď v muzeu jako kustod. Teď jsem pro změnu účetní. Čím jsem starší, tím jsem si jistější, že ten vracející se sen o dýmkách je vlastně přesný obraz mého života.

Deník kuřáka dýmky

19. 10. 2025

Plachetnice

Žádné komentáře:

Okomentovat