Když dýmka pořádně nehoří, máte hned několik možností. Můžete zkusit odsypat popel a znovu připálit. Můžete trochu přidusat a současně potahovat, můžete přikrýt hlavičku prsty a párkrát potáhnout (vznikne tim podtlak), můžete si vzít zápalky a znovu tabák zapálit nebo můžete zkusit říct:
„Bedřichu, podej mi prosím ty zápalky.“ Můžete si vymyslet něco jiného, co je v dané
situaci vhodnější, ale hlavně musíte vyslovit co nejvíce hlásek B a P. Napadá mi název jedné zahraniční olejářské společnosti nebo vyjmenovaná slova po b či p. Zkuste to
třikrát, čtyřikrát zopakovat. Pokud nejste sami, možná vás budou mít
za podivína nebo vám budou stále podávat zápalky. Berte to s nadhledem. Nikdo není dokonalý a vám jde přece hlavně o to, aby vám dýmka dobře hořela, že?
 |
| sepie na papíře (A4) |
Povídám, že ryby kouří dýmku. Že to
není pravda? Neříkejte, že jste nikdy neviděli, jak se z řeky nebo z rybníka
za úsvitu nebo po dešti kouří. To není pára, to stoupá
z vody dým, jak ryby kouří ze svých dýmek. Ryby drží dýmku skoro pořád v tlamě.
Při nádechu tlamu zavřou, to kouř nasají, ale nevdechují. Jenom tak malinko potáhnou.
A při výdechu tlamu otevřou, ale jenom takovou škvírku, kterou kouř vyfouknou,
a při tom mimoděk trochu fouknou i do dýmky, takže z ní vyjde proužek dýmu. A pořád dokola: Při nádechu je tlama zavřená a při výdechu otevřená. Někdy třeba nasají kouř několikrát po sobě
a vypustí ho labužnicky nosem. Jindy se nadechují jenom nosem a kouř vlastně jenom vyfukují. V duchu si říkají takovou říkanku, aby chytily správný rytmus. Při nádechu řeknou:
„Á dva tři“ a při výdechu: „Á dva tři, šou dva tři“, protože výdech je delší. A to je celé.
 |
| (hnědá sepie na A4) |
 |
| (uhel A4) |
 |
| (uhel 22 x 22 cm) |
