Deník kuřáka dýmky: 2014

9. 12. 2014

Ulice

(uhel na papíře)

Někdy chodím večer před spaním na procházku s dýmkou. Město je tiché, liduprázdné. Za necelou hodinu jsem doma, uvařím si čaj a jdu spát. Většinou se mi do té zimy moc nechce, ale pak jsem rád. Napadl mi návod na spokojenost: Dělej, co se ti nechce, a nedělej, co se ti chce.

1. 12. 2014

Robustní bentky

Zdálo se mi, že jsem přišel k novinovému stánku. Dřív to byly stánky PNS, takové dřevěné, červeně natřené boudy. Stály na nádražích nebo na ulicích. V tom stánku jsem zahlédl na pultu pár dýmek, tak jsem se na ně chtěl podívat. Kupodivu měli pár pěkných Petersonek a prodavačka vyndávala na pult další pěkné kousky. Moc se mi líbila pěnovka Peterson SH Professor. Normálně jsem spíš na rovné, ale ve snu se mi líbily hlavně pohodlnější bentky. Pak přišlo pár dalších dýmkařů a vybírali jsme společně. Většinou jsme se shodli na robustnějších bentkách, které dobře sedí v zubech. Říkal jsem, že se mi líbí nadčasové dýmky, tj. takové, ke kterým se budu rád vracet i po deseti letech. A to měly právě být ty robustnější bentky. Já, zapřisáhlý příznivce rovných? Něco mi říká, že moje dýmkařské sny nebudou jenom o dýmkách.

26. 11. 2014

Dvě hlavy

V noci se mi zdálo, že mi v peněžence zbylo pár stovek na tabák. Nebylo to moc, tak na jednu pixlu. Prošel jsem Stromovkou, došel do jednoho obchodu, kde mi dali nějaký kupón (vypadal jako měsíční známka do staré tramvajenky) se slevou 30 korun. Nevím, proč jsem se tam stavoval. Pak jsem šel do dýmkařského obchodu, který byl kousek vedle, a cestou přemýšlel, jaký tabák si vyberu. Obchod už byl za rohem, snad jenom deset metrů. Tolik jsem se těšil, když v tom zazvonil budík a já se celý rozladěný vzbudil. Zase jsem to nestihl, ale včera jsem stihl nakreslit dvě skici: Námořníka a Rybáře.

10. 7. 2014

Úvod

Někdy se mi zdá sen, že hledám ten pravý tabák, a pořád ho nemůžu najít. Nebo že si chci koupit novou dýmku, ale pořád nemají tu pravou nebo u sebe nemám dost peněz. Když konečně najdu správný obchod, mají zavřeno. Když už jsem v obchodě, dýmky jsou všechny nějaké divné nebo se na mě nedostane řada – až se z toho probudím. Dýmku jsem začal kouřit ve 22 letech. Viděl jsem to doma u táty a taky k nám chodil na návštěvu Viktor Růžička a strejda Tonda – oba nadšení kuřáci dýmek. První si dýmku nacpával kusem doutníku značky Kora, který odlomil, a druhý kouřil tabák Adria Classic. Kolem třicítky jsem s dýmkami přestal, protože jsem (konečně) začal mít i jiné zájmy, ale příležitostně jsem si zapálil cigaretu. Po čtyřicítce jsem si řekl, že bych se k dýmce mohl vrátit a nechat těch cigaret. Od roku 2006 jsem překladatel na volné noze, který - když není dost práce - maluje nebo kreslí, dále kuřák dýmky a cyklista (v tomhle pořadí). V roce 2022 jsem znovu začal chodit do Výtvarného atelieru v Kroměříži, který vede Vladimíra Hlavinková. A protože umělá inteligence překladatele postupně likviduje, pracuji teď v muzeu jako kustod. Teď jsem pro změnu účetní. Čím jsem starší, tím jsem si jistější, že ten vracející se sen je vlastně přesný obraz mého života.