Začal
jsem kouřit dýmku na balkoně. Začalo to vlastně jinak. Jak se udělalo hezky, koupil
jsem na balkon dvě křesílka, abychom měli na čem sedět, a spokojeně tam vypil
pár piv. Pak mě napadlo, vzít si tam i dýmku. Proč mě to jen nenapadlo dřív?
Nevím. Nebylo kde sedět a přišlo mi to tak nějak potupné. A teď si to nemůžu
vynachválit. Netrpělivě tlačím očima ručičky kuchyňských hodin směrem k osmé.
Jakmile jdou děti spát, popadnu dýmku, něco k pití a vyrážím na večerní
balkonovou dovolenou. Vzniklo to myslím v Německu nebo Rakousku, ale
určitě to je mezinárodní záležitost. Lidi v létě neměli čas nebo peníze (nebo obojí), aby jezdili na drahé dovolené, tak
zůstali doma a říkali, že mají „dovolenou na balkoně“. No a teď jsem to začal
praktikovat taky, i když jenom po večerech. Ona je to fakt taková malá
dovolená. Sedím, kouřím dýmku a dívám se na letiště nebo na Karpaty, kde vždycky
večer začne blikat na nejvyšším vrcholu červené světlo – jako maják. Rád se
dívám do dálky a v tomhle směru mám pěkný výhled. Přál bych si uvidět z okna Vysoké Tatry; je to jenom nějakých 300 kilometrů východním směrem, ale zatím se mi to nepodařilo. Kolem mě létají jiřičky,
rorýsové a za soumraku netopýři. Jsem venku, ale vlastně doma. Balkon je velký
vynález! (Zvlášť v době ekonomické krize.)
