Obrat

Ale běda, jak jsem napsal poslední příspěvek, nastal obrat. Co jsem napsal, platilo v té chvíli, ale teď je všechno jinak. Zachutnaly mi dýmky-aristokratky. Dělnice mi najednou nestačí; připadají mi tak nějak obyčejné. Zvlášť jsem si oblíbil jednu dánskou krásku s cizokrajným jménem Hexagona, do které cpu MB Golden Blend, a jsem nadšený, jak se mi z ní dobře kouří. Musím na ni stále myslet a nejradši bych byl pořád jen s ní. Propustil bych na hodinu všechny dělnice a nechal si jen těch pár cizinek. Sbohem dělnice, sbohem rovnosti a francouzská revoluce: zdá se, že jsem ztracen a beznadějně zamilován do úplně jiných krásek.

Dýmka je jako žena

Do dýmky se chlap může i zamilovat. Nevěříte? Může po ní tak toužit, jako by to byla žena. Ale ne nadarmo bývá Amor zpodobněný se zavázanýma očima. Člověk vidí krásnou dýmku, zakouká se do ní – a chce ji mít. Jenže v tu chvíli nepřemýšlí, jestli je taky praktická a jestli se z ní bude dobře kouřit, když má kotel jako parní lokomotiva, nebo naopak měří třeba jen dvanáct centimetrů. Sám jsem se takhle několikrát napálil. A nešlo jenom o dýmky.

Taková „kráska“ si člověka dokáže pořádně ochočit. Nejednou se stane, že máte málo času. Ale přece nenecháte dýmku za několik tisíc nedokouřenou. Co když se urazí a příště se vám odmění příšernou chutí? Nebo zkysne? „Ne, to radši vydržím,“ řekne si nešťastný kuřák a věnuje jí svůj čas a energii. Z dýmky-služebnice se stala dýmka-panovnice. Když jste si s ní začali, měli jste ty nejlepší úmysly. Ale všechno se vyvinulo jinak. Proto se mně lépe kouří z obyčejných dýmek než z drahých krásek, které jsou příliš náročné.

Diktatura

Nadával jsem na ty Petersonky, že mi z nich nejde kouřit, i když za to nemůžou. Udělal jsem mezi svými "věrnými" dýmkami čistku, a ty z nich, ze kterých mi opakovaně nejde kouřit, protože jsou problematické nebo třeba nadvrtané, jsem vyřadil. Žádné „rovnost, volnost, bratrství“. Nastoluji tvrdou diktaturu. Dýmky, které působí potíže, ať mi zmizí z očí, respektive ze stojánku. Půjdou do krabice, což je obdoba vyhnanství Ničirena na ostrov Sado. Tyhle dvě ještě můžou zůstat, protože minule se z nich kouřilo dobře, ale dobře vědí, že kvůli tomu, co prováděly v minulosti, mají namále. Jejich jediné štěstí je, že jsou pěkné. A krása je slabost (i diktátor je jenom člověk, že?) a někdy slouží jako omluva. Rozsudek: Na ostrov Sado do vyhnanství putují: Stanwell - Hexagon (za příliš úzký a nekonečný kotel), BPK - Bent (za to, že je nadvrtaná a má úzký kotel), Peterson - Irish Whiskey (nadvrtaná), Chacom - Sanofiltre (smrdí, je stará a podle manželky má špatný původ - dárek od jiné ženy) a ještě jedna Petersonka z mořské pěny (má rozbitý spoj, je silně nalakovaná a vůbec – pěnovky nemám rád). Rozsudek je vynesen a nešťastné dýmky putují do vyhnanství, aby zpytovaly svědomí, proč mě tolik trápily. Možná jim někdy v budoucnosti dám milost, ale po tom všem si zaslouží trest. Dneska jsem nesmlouvavý diktátor, který nemá slitování. Dýmky všech stojanů, třeste se!

Tahání vs. pukání

Mám dýmky dvojího druhu. Jedny - a je jich většina - jsou lacinější a jsou vybavené filtrem. To jsou dýmky-dělnice. Druhé jsou o poznání dražší - mám jich jenom pár - a jsou bez filtru. Jsou to dýmky-aristokratky. Z prvních můžu tahat, ale z druhých můžu jenom pukat. Takže se teď učím pukat z aristokratek. Odměnou za tu mimořádnou námahu, tedy spíše opatrnost, by měl být větší kuřácký požitek. Zkouším to; výrobci čističů, kterými dýmku občas protáhnu, a sirek, kterými dýmku opakovaně zapaluji, mě budou mít určitě rádi, protože obojího spotřebuji mnohem víc, než když kouřím dýmky-dělnice. Snažím se být maximálně opatrný, dopřávám si jen malé doušky dýmu, který - pravda - chutná o něco líp, než filtrovaný kouř. Ale je s tím práce. Třikrát pufnu a odložím dýmku. Chvíli počkám a zase - jde to pomalu, ale dýmka - na rozdíl ode mě - má času dost. Učím se být trpělivější.