Mám rád dýmky-dělnice. Ptáte se, jaké to jsou? Jsou to ty obyčejné dýmky, ze kterých člověk kouří nejraději. Prostě ji popadnu ze stojánku bez velkého přemýšlení - ruka po ní sáhne automaticky. Spíš se musím brzdit, abych nebral stále tu samou. Vím, který tabák do ní nacpat. Není to žádný mimořádný tabák, je to takový tabák-chleba, na který jsem si zvykl, protože mám rád jeho obyčejnou chuť, dobře hoří a nezlobí. Mám taky dýmky-aristokratky, ale s těmi je potíž. S jednou jsem se vyfotil. Ostatně na focení jsou jako stvořené. Už když je beru do ruky, tak si nejsem jistý jak to dopadne. Vyžadují příliš pozornosti a péče. Když jim ji nedám, dokážou se i pomstít. Pak mám dýmky, které představují střední třídu. V Anglii by je ještě rozdělili na Upper Middle Class a Lower Middle Class. Kouřím z nich častěji než z aristokratek, ale když je nechám měsíc zahálet, vůbec mi nescházejí. Mají tu výhodu, že se dožívají nejdelšího věku. Dýmky-dělnice, které musejí těžce pracovat, odcházejí jako první. Už si nevzpomenu, kolik takových dýmek jsem vyhodil nebo někde nechal. Nechutnaly mi už - překouřily se. Měly ohryzaný náustek a byly levné nebo ne příliš drahé. Teď mi je líto, že jsem je vyhodil, ale to už se nedá vzít zpět. Hlava vždycky říká: Vem si aristokratku a nacpi do ní nějaký mimořádný tabák! Srdce říká: Vezmi si dělnici a nacpi ji obyčejným tabákem. Jestli, jako já, koukáte po aristokratkách, tak se mějte na pozoru. Střední třída je lepší, ale k srdci vám zvlášť nepřiroste. Jenom dýmky-dělnice vás budou věrně doprovázet. Tolik už vím, že dýmka by měla především sloužit.
Žádné komentáře:
Okomentovat